Přeskočit na hlavní obsah

Dřevěný větrný mlýn v Dubnici

Moje pátrání po dřevěném větrném mlýnu v Dubnici (Taubnitz) nastartovala německá mapa okresu Krnov (Kreis Jägerndorf), která zřejmě vznikla v letech 1938-1945. Tehdy patřil Lichnov do okresu Bruntál a právě mezi Lichnovem a Dubnicí procházela hranice obou okresů (v mapě čárkovaná čára). V této mapě je zaznamenán zatím jediný doklad o podobě dubnického větrného mlýnu.
Následovalo hledání v císařských povinných otiscích map stabilního katastru z roku 1836, které bylo úspěšné a jednoznačně prozradilo umístění větrného mlýnu. Jedná se zatím o nejstarší doklad o jeho existenci. Mlýn byl postaven na vyvýšenině vlevo od polní cesty na výjezdu z Dubnice ve směru na Zátor. Místo jsem vyznačil v soutisku současného leteckého snímku a mapy stabilního katastru 1836 na mapovém portálu Moravskoslezského kraje.


V císařských otiscích 1836 stabilního katastru jsem nenašel dochované a dnes turisticky známé dřevěné větrné mlýny Moravskoslezského kraje - Horní Životice (1840), Hlavnice (doložen 1879), Litultovice-Choltice (1878 převezen ze Sádku), Hodslavice (1864). Byly postaveny později (rok uveden v závorce) než mlýn v Dubnici. V mapě chybí i zděný mlýn holandského typu v Lichnově pro změnu proto, že v této době už nebyl v provozu. Ten je ale zato vyznačený v mapě Krnovského knížectví z roku 1736, ve které mlýn v Dubnici ještě nebyl.


Speciální mapy 3. vojenského mapování (1875-1952) nejen o dubnickém mlýnu mlčí. Zřejmě z důvodu jejich měřítka 1:75 000. 
Podle vytesaného letopočtu zde byl v roce 1938 osazen žulový  geodetický výškový bod (kóta 517 m n.m.), chráněný dnes navíc betonovou skruží (zřejmě před kravami). 
Zatím nejmladší zmíňka o větrnném mlýnu je v kronice Dubnice v závěru zápisu za rok 1962, kde nakreslil kronikář Jaroslav Kavalíř mapku, ve které vyznačil i větrný mlýn.


V topografické mapě 1:10 000 (mapový list M-33-72-C-d-3), mapované v roce 1960 větrnný mlýn ale není. V katastrální mapě vykazující stav konce roku 1966 není žádná stavba vyznačena a celý pozemek parc. č. 1031 je evidován jako ostatní plocha tak, jako dosud. Ale tento rozpor s informací v kronice jistě vyřeší dubničtí pamětníci.

Nyní je toto místo užívané k pasení dobytka. Je zde krásný pohled na krnovský Cvilín.

 Pohled na příjezdu po zaniklé původní cestě k mlýnu (z jihu)

Pohled na příjezdu do Dubnice po polní cestě od Zátoru (na fotografiích je použita mapová značka dubnického větrného mlýnu z katastrální mapy 1870)

Jak se to všechno semlelo kolem dubnického větrného mlýnu tedy zatím víme jen částečně. Pátrání v archívech bude pokračovat. Třeba se podaří zjistit ve kterém roce byl mlýn v Dubnici postaven, jména mlynářů, kdy se v něm přestalo mlýt a kdy zcela zaniknul. Zkusil jsem najít povolání mlynáře v "Evidenci německých státních příslušníků (Volkskartei)" vedenou  v Dubnici v letech 1938-1945, ale neúspěšně. Žádný mlynář v té době v Dubnici nežil, takže se zde už zřejmě ani nemlelo. Snad bude úspěšnější pátrání v pozemkových knihách a matrikách.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kriminalita v Lichnově 1934

§§ Mediální obraz Lichnova z roku 1934 není moc lichotivý. Našel by se zde materiál pro další řadu  Četnických humoresek . Převažují sdělení kriminálního charakteru -  vražda manželky a dcery, pokus o vyloupení poštovního úřadu, padělání bankovek, krádež peněz. To vše ve stejném deníku během jednoho roku.  Zprávy byly otištěny v  1. ročníku  německy psaného Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren , který vydával  Adolph Drechsler v Opavě. Uvádím doslovné přepisy novinových článků, které jsem při pročítání  novin našel. V dalších archívních zdrojích pátrám po místech, kde se tyto události staly, protože novinové články nejsou v tomto ohledu adresné. I poštovní úřad byl v roce 1934 jinde než dnes (budova byla postavena až 1938). Historický kontext Hospodářská krize nastartovaná 1929 v USA se dostává u nás v roce 1934 na samotné dno. V Německu v tomto roce  proběhla  30. června  tzv. noc dlouhých nožů, první masová vražda Třetí říše, při které byli vyvražděni nepohodlní příslu

Lichnov dal jméno šlechtickému rodu Lichnovských

Lichnov dal v roce 1491 jméno významnému slezskému šlechtickému rodu Lichnovských z Voštic. Vladykové z Voštic ale ve skutečnosti odvodili své nové  jméno od původních vladyků* z Lichnova. Vydejme se po stopách těchto rodů.  Erb rodu Lichnovských (1907 ?) Ukázky psaných jmen majitelů Lichnova a většinou současně i Dubnice pochází z textů dobových archiválií, které jsem nalezl v Zemském archívu v Opavě. Za povšimnutí stojí skutečnost, že texty jsou psány česky. Propojil jsem je s původními listinami v digitálním archívu, aby jste si mohli sami zkusit je v textu najít. Stačí kliknout na popisek s odkazem. Rod vladyků z Lichnova ( Lichtnowa ) 1340 - 1491 Nejstarším doloženým příslušníkem tohoto rodu je Přesek (Přešek) z Lichnova, sídlící na lichnovské tvrzi roku 1340. Od roku 1409 patřil k majetku vladyků z Lichnova i statek Dubnice, kterou získala Markéta, vnučka (?) Přeska, provdaná za Jindřicha Čelma z Brantic.  (... zmocňuje) Denharta z Lichtnowa (27. 12. 1423)

Lichnov a Dubnice v roce 1736 podle mapy Krnovského knížectví

V roce 1736 si Marie Terezie vzala svého milovaného Františka I. Štěpána Lotrinského. Naším králem je ale ještě stále její otec Karel VI. Tehdy jsme se nacházeli v jiném pohraničí, v  Moravsko-slezském  na území Rakouského Slezska. A přesto, že obě strany hranice náležely do  Habsburské monarchie, bylo zde d o roku 1775 vybíráno clo.  Hranice mezi Rakouskem a Pruskem (dnes mezi Českou republikou a Polskem) vznikne až o 6 let později, když Marie Terezie prohraje ve válce většinu Slezska.  Chodilo se pěšky nebo se jezdilo na koni. V ynálezce parního stroje, James Watt, se v roce 1736 teprve narodil. Autorem mapy je rakouský císařský poručík a kartograf Johann Wolfgang Wieland . Prováděl podrobná měření jednotlivých Slezských knížectví a jako první dokončil  v létě 1732  mapování Opavska a Krnovska. Zemřel ale v roce 1736 a revize výsledků mapování dokončil jeho pokračovatel, poručík Mathias von Schubart.  Mapa pak vyšla v Norinberku 1752 jako součást Slezského atlasu (list č. 8).  Měří