Lichnov dal v roce 1491 jméno významnému slezskému šlechtickému rodu Lichnovských z Voštic. Vladykové z Voštic ale ve skutečnosti odvodili své nové jméno od původních vladyků* z Lichnova. Vydejme se po stopách těchto rodů.
.............................................................
* Vladyka a zeman bylo do roku 1620 označení stejného šlechtického stavu, nejnižšího ze tří používaných - vladycký stav, rytířský stav a panský stav.
Zdroj informací:
Dušan Uhlíř, Rodina Lichnovských z Voštic mezi Vídní a Berlínem v knize Šlechtic v Horním Slezsku, Ostravská univerzita, 2011
Erb rodu Lichnovských (1907 ?)
Ukázky psaných jmen majitelů Lichnova a většinou současně i Dubnice pochází z textů dobových archiválií, které jsem nalezl v Zemském archívu v Opavě. Za povšimnutí stojí skutečnost, že texty jsou psány česky. Propojil jsem je s původními listinami v digitálním archívu, aby jste si mohli sami zkusit je v textu najít. Stačí kliknout na popisek s odkazem.
Rod vladyků z Lichnova (Lichtnowa) 1340 - 1491
Nejstarším doloženým příslušníkem tohoto rodu je Přesek (Přešek) z Lichnova, sídlící na lichnovské tvrzi roku 1340. Od roku 1409 patřil k majetku vladyků z Lichnova i statek Dubnice, kterou získala Markéta, vnučka (?) Přeska, provdaná za Jindřicha Čelma z Brantic.
Další posloupnost potomků vynechám a přeskočím rovnou do roku 1486, kdy na lichnovské tvrzi seděl Mikuláši II. z Lichnova se svou paní Žofií, rozenou z Drahotuš. Ta však záhy ovdověla a roku 1491 se provdala znovu, tentokrát za Hanuše z Voštic a rytířský statek Lichnov mu přinesla věnem. Rod vladyků z Voštic se psal podle Voštice (dnes Woszczyce východně od Rybniku) v dnešním Polsku. Byl to velmi rozvětvený rod a jeho příslušníci žili na různých místech Slezska. Nejstarší písemná zmíňka je o jistém Štěpánu z Voštic z roku 1377.
Lichnovští z Voštic 1491 - 1622
Nový pán lichnovského statku Hanuš z Voštic se začal psát jako Hanuš Lichnovský z Voštic. Mezi první lichnovské rodáky s tímto jménem můžeme zařadit jejich čtyři syny - Jindřicha, Petra, Kašpara a Bernarda.
Hanuš zastával úřad nejvyššího sudího v krnovském knížectví. I ostatní členové rodiny se zapojovali do veřejného života na Opavsku a Krnovsku a působili v různých zemských úřadech slezských knížectví. 1532-1685 se Lichnovští usadili v Neplachovicích.
Syn Bernard Jiří Lichnovský z Voštic (1572-1637) koupil 1608 panství Chuchelná na Hlučínsku, které se stalo v následujících letech sídlem rodu. Za reformace přestoupil k evangelikům a zapletl se spolu s svým nejstarším synem Václavem (1597-1650) do stavovského povstání proti Habsburkům na straně Fridricha Falckého. Po porážce projevil lítost a zaplatil císaři pokutu. Václav po sobě zanechal česky psané paměti a svého druhorozeného dědice a opavského zemského sudího Karla Maxmiliána (1635-1688). Jeho syn František Bernard (1664-1747) byl krnovským a opavským zemským hejtmanem. Rodina se vrátila ke katolicismu a Lichnovští to dotáhli v císařských službách 1727 až na povýšení do stavu hrabat. Syn Františka Bernarda, hrabě František Leopold (1690-1742) vyženil panství Odry a Lichnovští se zcela poněmčili. Po pruském záboru Slezska se Lichnovští se svými majetky ocitli na obou stranách hranice. Jan Karel hrabě Lichnovský, nejstarší syn Františka Leopolda, se pro zachování dědictví nebránil stát se pruským poddaným a zároveň se mu podařilo od Marie Terezie získat 1746 titul císařského komořího. Jeho balancování mezi Berlínem a Vídní mu ale přinášelo i problémy. I když 1778 přikoupili Lichnovští panství Hradec nad Moravicí, následující generace se stále více spojovaly s pruskou stranou.
[Jiří Bedřich Lichnovský z Voštic sídlící v Neplachovicích]
Uvádí se, že Jan Karel Lichnovský z Voštic byl svým poddaným krutým pánem. Ale to už dávno nemělo na život lichnovských poddaných vliv, protože již roku 1622 Jan Václav Lichnovský z Voštic zcela zadlužený statek lichnovský prodává Komoře krnovské. Lichnov ani Dubnici pak už Lichnovští nikdy nevlastnili.
Rodovým erbem Lichnovských byly vinné hrozny v rudém poli. Odtud hrozen v současném znaku obce Lichnov. Toto je pečeť Buriana Lichnovského z Voštic z roku 1611 (Zdroj: Zemský archív Opava), strýce posledního majitele lichnovského statku z rodu Lichnovských, Jana.
Závěrem ještě jedna současná perlička. Marcela Plevová, učitelka základní školy v Lichnově a manželka současného ředitele se za svobodna jmenovala Lichnovská. Původ tohoto příjmení místopisného charakteru je ale ve skutečnosti s největší pravděpodobností odvozen od našeho jmenovce, Lichnova u Kopřivnice, ze které Marcela pochází.
Lichtenštejnové 1622 - 1945
Od roku 1622 se začíná psát historie Lichnova a Dubnice spojená až do konce války 1945 s jedním z nejstarších šlechtických rodů Evropy, s Lichtenštejny. Zde se sice nabízí paralela mezi německým a latinským názvem Lichten, takže bych se mohl hned rozepsat o knížeti Karlovi I. z Lichtenštejna, ale do této pasti se nenechejme lapit. Jedná se pouze o fonetickou podobnost.
.............................................................
* Vladyka a zeman bylo do roku 1620 označení stejného šlechtického stavu, nejnižšího ze tří používaných - vladycký stav, rytířský stav a panský stav.
Zdroj informací:
Dušan Uhlíř, Rodina Lichnovských z Voštic mezi Vídní a Berlínem v knize Šlechtic v Horním Slezsku, Ostravská univerzita, 2011
Komentáře
Okomentovat