Lichnov a Dubnice v roce 1736 podle mapy Krnovského knížectví

V roce 1736 si Marie Terezie vzala svého milovaného Františka I. Štěpána Lotrinského. Naším králem je ale ještě stále její otec Karel VI. Tehdy jsme se nacházeli v jiném pohraničí, v Moravsko-slezském na území Rakouského Slezska. A přesto, že obě strany hranice náležely do Habsburské monarchie, bylo zde do roku 1775 vybíráno clo. Hranice mezi Rakouskem a Pruskem (dnes mezi Českou republikou a Polskem) vznikne až o 6 let později, když Marie Terezie prohraje ve válce většinu Slezska. Chodilo se pěšky nebo se jezdilo na koni. Vynálezce parního stroje, James Watt, se v roce 1736 teprve narodil.

Autorem mapy je rakouský císařský poručík a kartograf Johann Wolfgang Wieland. Prováděl podrobná měření jednotlivých Slezských knížectví a jako první dokončil v létě 1732 mapování Opavska a Krnovska. Zemřel ale v roce 1736 a revize výsledků mapování dokončil jeho pokračovatel, poručík Mathias von Schubart. Mapa pak vyšla v Norinberku 1752 jako součást Slezského atlasu (list č. 8). Měřítko mapy je cca 1:125 000 a texty jsou jen latinsky. Tisková plocha ručně kolorované mědirytiny je velká 53 x 80 cm. Její celý název je 

Principatvs Silesiae Karnoviensis nova et exactissima Tabula geographica, commonstrans insimul districtus ac Statvs Minores Frevdenthal Olbersdorf et Stevberndorf. 

Rozdrobenost Krnovského a Opavského knížectví činí toto provedení mapy s jejich kolorovaným územím méně přehlednou. Je součástí tzv. Mollovy sbírky map v Moravské zemské knihovně. Podrobný náhled mapy je dostupný také on-line.

Tuto příjemně kartograficky kolorovanou verzi jsem objevil v soukromé sbírce Ing. Martina Navrátila, který dělá faksimile a reprodukce historických map a archiválií (Veduta-ART). 

Reprodukce obou map si můžete prohlédnout také v našem lichnovském obecním muzeu.

Podrobnost informací, které mapa obsahuje, bychom mohli přirovnat k současné turistické mapě. Je dokladem cenných historických údajů o Lichnově (Lichten) a Dubnici (Taubnitz) roku 1736. Velká písmena v mapě KA RNO jsou segmentem nápisu "Krnovské (Karnoviencis) knížectví". Stojí za povšimnutí, že z Horního Benešova do Lichnova vedly dvě cesty.

V Lichnově byly dva vodní mlýny. Ten v horní vsi (dnešní sběrný dvůr známy i jako bývalá pila) je kreslený na náhonu. Druhým je dnes již zaniklý mlýn na výjezdu z obce směr Úblo (Aubeln).

Zakreslený je i lichnovský kamenný větrnný mlýn. V Dubnici v té době dřevěný mlýn ještě podle mapy nestál.

Málo kdo by ale čekal, že v mapě najde i lichnovskou kyselku, v místech zatím neexistující křížovatky silnic na Sosnovou (Zossen).  Kyselka je vyznačena i v sousedním Zátoře (Seyffersdorf). 

U takto zakreslených toků, jako je i potok Čížina (Czischina fl.), je v legendě poznámka, že není neobvyklé, když v létě občas vyschnou.

V mapě dokonce najdete další obec, která se jmenovala stejně jako naše Dubnice "Taubnitz". Když si promítnete na mapovém portálu staremapy.cz historickou mapu nad současnou zjistíte, že se jednalo o malou ves u dnešních polských Glubczyc (Leobschütz) a nyní je již součástí města.